Narozeninová párty

Stylová narozeninová párty. Skutečně. Po několika týdenním váhaní, zda ji vůbec pořádat a potom, co jsem hned na začátku všem vyžvanila, že mám narozky na den nezávisloti, jsem byla spíše okolnostmi donucena něco podniknout. Přes den mne hoši vytáhli na pláž, kde za nás platil nějaký dobrodinec – v nigérijské společnosti vždy platí ten, u kterého se očekává, že je nejvíc v balíků. Určitou dobu v určitých situacích jsem to byla já a Sebastian (po stížnosti z toho naši drazí ustoupili). Dokonce manžel Daniely, Kayode, když byl v Praze, tak fotil skupinu kámošů, jak si každý platí za sebe. Tady je to tak, že sedíte, popíjíte a pak přinesou účet a všichni ztichnout a očekává se, kdo to zatáhne.
Trochu nefér k tomu, kdo na sobě pracuje, snaží se a jen tak se nefláká.

Stejným způsobem probíhá i narozeninová párty. Očekává se, že všem zacálujete útratu. Zařídila jsem to tedy, domluvila se s barmanem, zaplatila dopředu a párty mohla začít. To jak proběhla, s jakou noblesou a pompézností, je věc jiná.

Nejdřív se děsně pohádal Yomi se Španělem Josephem – Evropan, který pracuje pro katarskou společnost Aspire. Ta hledá po celém světě fotbalové talenty a pak si malou hrstku z nich trénují ve svém sportcentru v Kataru a v budoucnosti je budou prodávat do klubů. Drsnej byznys. Celá hádka byla tedy o procentech z hráčů v budoucnosti. Yomi se odvolával na pravidlo FIFA, jinak mu nechce ukázat své dobré hráče.

No a pak ta druhá situace. I když zainteresovaní z první hádky, potom co se navzájem poslali někam, již odešli a já se snažila si přeci jen užít svou oslavu. Tak Ade stále pokračoval a vášnivě začal vysvětlovat okolním stolům, že Joseph je idiot a podobně. Což se mi trochu nelíbilo, tak jsem ho laskavě požádala, zda to už nestačilo. Reakce byla úžasná, přímo narozeninová. Prej: „Kdo seš, abys mi řekla, jestli to stačí nebo ne, chceš abych ti rozmlátil tuhle sklenici vo hlavu? Chceš to? Tak radši drž pusu.“ Nemohla jsem tomu uvěřit, zas tolik jsme toho nevypili. Všichni jen zmraženě seděli a nechápali stejně jako já. „Co si to dovoluješ? Jsi normální? Drž sám pusu!“ spustila jsem zase já. „Já ti to rozmlátim vo hlavu.“ A vstal, na což jsem taky reagovala vstánim. Pak do mě Ade strčil.

Krásná a nádherná narozeninová párty. Jakou dohru bude mít Adeho výstup, nevím.

Nesluší se o tom mluvit. Nesluší se říkat věci, které by raději neexistovaly.