Sunday 30 August 2009

fakta, fakta a znovu fakta - praktické info

Praktické informace

Cesta Praha-Lagos trvala 7 týdnů (lze mnohem rychleji - celý region je propojen autobusovými linkami, hlavní komunikace jsou vcelku dobré, 1hod cca 50km)
cena cca 800 euro i s vízy (pouliční jídlo, nejlevnější ubytování, místní dopravní prostředky - Západní Afrika není levná!)

Kurzy k létu 2009 cca
1 euro - 655 CFA (pevný kurz s eurem, ve všech CFA zemích)
1 euro - 2 CEDI (Ghana)
1 euro - 219 Naira (Nigérie)

Víza
situace se může změnit, na ambasádách vám vždy řeknou, že je lepší mít víza dopředu, ale zařízení víz v Evropě vyjde velmi draze a ve většina případů zbytečné. Nejlepší je se ptát lidí, co v oblasti nedávno byli či zařídit víza na ambadách v sousední africké zemi.

Maroko pro členy EU víza nejsou potřeba
Mauritánie lze na hranicích tranzitní víza na 3 dny, my jsme je přemluvili na pět dní, 20 euro
Senegal zařídili jsme v Mauritánii za 8 euro na 1 měsíc, pro "staré" členy EU vízum není potřeba
Mali šlo na hranicích za 15 000 CFA (655 CFA = 1 euro)
Burkina Faso na hranicích za 10 000 CFA
Ghana na hranicích velmi drahé za 100 dollarů, pokud vůbec, doporučiji dřive, v Praze je ambasáda, na měsíc za 800 kč
Togo na hranicích za 10 000 CFA na týden, na ambasádě v Accře za 10 000 CFA na měsíc a vydáno během jedné hodiny
Benin za 15 000 CFA na 48 hodin, na ambasádě v Accře za 10 000 CFA na 14 dní a vydáno během jedné hodiny
Nigérie na hranicích nelze, velmi komplikované a není jednoduché vůbec získat, drahé, 88 dolarů platba přes internet a další poplatky ambasádě, pro Čechy lze v Evropě pouze na ambasádě ve Varšavě (tj. plus cca 100 zlatych)

praktické je společné vízum pro Burkinu Faso, Togo, Benin, Niger a Cote d´Ivore za 30 000 CFA, nevydávají všude a rovněž všude o tom neví, v Bamaku by to mělo jít

Potkala jsem cestovatele, kteří projeli Cote d´Ivore, prý bezpečné, rebelové jsou všude mimo Abijan, ale nic dramatického, hodně obyvatel okolních států pracuje v Cote d´Ivore

Víza do Kamerunu jsou podobně komplikované jako do Nigérie

Cestovné
někdy chtějí zaplatit za batoh, někdy ne, zálěží na smlouvání, na řidiči, na vás, doba cesty cca 1 hodina 50 km

- Po Evropě zdarma-stop, dobré je vyjet v neděli po desáté večer (do 22.00 mají zákonný útrum), obejít kamiony na benzínkách, někteří míří až do Maroka, ušetříte za trajekt - můžete se schovat v kabině řidičů
- Španělsko se špatně stopuje
- trajekt do Tanger cca 32 euro
- kus Maroka lze stopovat (nám to ale od Tan-Tan nešlo a nechtěli jsme se zdržovat)
Dahkla - Nouakchott 36 euro
Nouakchott - Roso (hranice se Senegalem) 3 000 ougia
Rosso-Dakar 8000 CFA (7000+1000 za batoh)
Dakar-Bamako 25 000 CFA + 1000 za batoh
lze Bamako-Cotonou 25 000 CFA
lze Nouakchott-Bamako 25 000 CFA
Bamako-Segou 3 000 CFA
Segou-Djenne 2000 CFA
Djenne-Mopti 2000 CFA
Mopti-Dogon cca 500 CFA
Kori-Ouhiguya cca 1000 CFA
Ouhiguya-Ougadougou 2000 CFA
Ougadougou - Kumasi 12 000 CFA
Kumasi - Cape Coast 6 CEDI (2 CEDI cca 1 euro)
Cape Coast - Accra 5,5 CEDI
Cape Coast - Elmina 0,55 CEDI (autobus) 0,8 CEDI taxi
Cape Coast - Kanun National Park 1,5 CEDI (vstup do parku 5 CEDI)
Accra-hranice, tj. Lome 7,5 CEDI
mototaxi hranice-Lome 150 CFA
Lome-Agrofaro 400 CFA
Agrofaro-Togoville piroque místní 100 CFA (pronájem celé loďky 1500 CFA)
Agrofaro-hranice Togo-Benin 400 CFA (mototaxi)
hranice-Cotonou 1500 CFA
Cotonou-Ouidah 500 CFA
Cotonou- Abomey 1800 CFA
Cotonou-hranice 700 CFA
hranice-Lagos cca 500-800 naira (220 naira = 1 euro)

po městech mototaxi mezi 100-300 CFA
Ghana 0,20-0,70 CEDI

Strava
jídlo na ulici variace 200-500 CFA
Ghana 1-2,5 CEDI
Nigérie 200-500 naira

voda všude mají tzv. vodu v sáčcích - chlorovaná balená voda v sáčcích - relativně bezpečná a levná
25 CFA
Ghana 0,05 CEDI
Nigérie 5 naira

Bezpečnost
určité oblasti Mauritánie, Mali a Nigérie bych rozhodně nedoporučovala (v Nigérii rozhodně necestovat po setmění - velmi reálné nebezpečí ozbrojeného přepadení)

pro cestovatelky ženy bez problémů
já jsem cestovatala sama od Bamaka a skoro pořád jsem potkávala jiné turisty (v Mali obvzláště), není se čeho bát, lidé vás nenechají ve štychu (v Ghaně jsem bydlela u slečny z Ghany, která mi nabídla nocleh)

Jinak řečeno, jsem menší a drobnější postavy, bez velkých cestovatelských zkušeností, poprvé v Africe, a nic se mi jako samotné nestalo, lidé byli hrozně hodní, komunikativní a těchto 7 týdnů jsem si strašně moc užila a strávila jedny z nejkrásnějších dnů mého života, vřele doporučiji
nutnost je se dorozumět francouzsky a anglicky

v noci se nepotulovat sama/sám atd.

Ubytování
někdy lze smlouvat
nevýhoda cestování sama je ubytování - dormy jsou pouze v turistických městech v Mali

Mali
Segou 2000 CFA Mission Catholic
Djenne 2500 CFA
Mopti 4000 na střeše (usmlouváno na 3500 CFA) Deux Reves
Oouhiqiya u kamarádů
Waga Charles Dufour Foundation (peníze jdou na podporu mládežnického centra)
Kumasi u ghanské slečny
Cape Coast pokoj za 8 CEDI, za 12 CEDI dorm v Oasis
Accra u známých
Lome 3500 CFA Hotel Mawali
Togoville nedoporučiji tam vůbec jet, nic tam neni, hotel za 8 000 CFA
Cotonou 8000 CFA (spaly jsme 4)
Abomey 10 000 CFA (spaly jsme 4)

Oblečení
konzervativní je Maroko čím více k Nigérii, tím méně oblečení
kraťasy ke kolenům, tričko s rukávem či tílko s širšim ramínkem

Wednesday 26 August 2009

Smířenost

Ade mi tvrdil, že si do dvou týdnu zvyknu. Měl pravdu.

Sedim na terase s laptopem, smířená s realitou a ve stavu všeobímající lásky. Zvykla jsem si. Stoky výkalů, smrad, špína, výpadky elektřiny a nedostatek vody mě už tolik nedostávaj.

„Zastavte, vraťte se, vraťte se,“ křičí na nás ve tmě skupina Nigerijců. Náš červený minibus dává tedy poslušně zpátečku. „Jsou tam ozbrojení banditi“. „Cože?“ začínám zmatkovat. Jsme na cestě z Lagosu do menšího města, kde se koná oslava desetiletého výročí úmrtí tchána Yomiho. Parkujeme na benzínce a společně s ostatními čekáme na ozbrojenou policii, abychom s ní v koleně projeli temnými zákoutími Nigérie.

Chvějící se ruce a bušící srdce se dostávají do normy až po několika skleničkách palmového vína. Oslava je to parádní se vším všudy. Hodinu trvající modlitbou, tancem, alkoholem, jídlem a darem. Pro tuto speciální událost se odívám do afrického, což je náležitě oceněno všemi příchozími. Zvláště mužským osazenstvem. Opět se dozvídám zajímavé věci o svém pozadí a prý si mě tu nechaj, že jsem jak africká žena. Super.

Pastis

Se Sebastianem již několik dní pracujeme na programu letního tábora pro místní děti. Stejně se nakonec bude jednat o jednu velkou improvizaci. Nevíme, kolik dětí přijde, nemáme zdání v kolik přijdou, co jsou zač, jaká je jejich angličtina, kolik dobrovolníků nám bude pomáhat, protože efektivně zvládnout 200 dětí ve dvouch nelze.

„Hej, nechceš si vzít mého bratra? Zítra si o tom můžeme promluvit.“ Jen se usmívám a doufám, že to ženština myslí s nadsázkou. Nicméně pravdu se asi nikdy nedozvim. Každý den slýchám komplimenty a nabídky. Přemýšlím, že si napíšu na triko – nejsem lístek za lepším životem.

„Nemiluje ji, sám mi to řekl, všichni se prostě jen snaží polepšit si a dostat se k perspektivnějšímu životu“ svěřuje se mi jedna z mála žen v mém okolí, pětadvacetiletá krásná studentka mikrobiologie Lulu. Mluví o svém kamarádovi, který si vzal Američanku. Hodně chlapů to řeší podobným způsobem. Dokonce šli tak daleko, že mají metody, jak získat srdce žen. Tímto apeluji, pokud bych v budoucnu přišla s nápadem se tu vdát nebo něco podobnýho, tak mi kupte lístek domů a tam mě pořádně zfackujte.

Snad se mi podaří si tu najít skutečné přátele, kteří by se se mnou nebavili jen proto, že jsem oyibo (bílá), protože chtějí sex (ideálně manželství a víza), nebo cítí, že mohou mít nějaké výhody z toho se kolem mne pohybovat.

Chlapy se tu chovají podobně jako v Ghaně a jinde. Spí kolem a podváděj na dennim pořádku, mají mnohem více privilegií a lžou. Nejhorší je, že tady asi lže každý. Nám i sobě samým.

Zatim se tedy po večerech opíjim pastisem a dny trávim v kanceláři. Údajně si do dvou týdnů zvyknu.

„V yorubě máme handlivý výraz – máš plochý zadek jako běloška, ale u tebe to tak není, překvapila si mě“. Povídá mi Lulu.
„Hmm, tos mi udělala obrovskou radost. Lepší kompimemt jsem dlouho neslyšela“ reahuji ironicky. Tímto vysílám do světa - mám africkej zadek.

Další den

Generátor pracuje na plné obrátky a naším štěstím je zbylý benzín ze včerejška. Naprosto neuvěřitelné v jakých podmínkách tu lidé žijí a pracují. Vodu kupujeme od překupníků, elektřina má být do sítě pouštěna dva dny ze tří, ale i tak většinou není. Do práce chodíme kolem stok plných moče a obrovského dýmu spalujícího se benzínu z hlučných generátorů.
Většina svobodných mládenců se po večerech poflakuje před místními bary, kde se posilují tvrdým alkoholem a plánují revoluci. Svržení všech těch super boháčů a zkorumpovaných politiků.
Můj současný domov - Ikeja, kdysi rezidenční oblast, se za ta léta proměnila do čtvtě, kde neteče voda, kde každá ulice má svou bránu, která se po 12 zavírá a kterou střeží oko chlapců s mačetami, kde nezaměstnanost a nic nedělání jsou na denním pořádku. A přeci tu lidé žijí, smějí se, milují se a hádají se. Smekám před nimi, já bych to déle, než musím, nedokázala. Jsem až moc zvyklá vše brát tak automaticky.Vodu, elektřinu, jídlo, knihy, intelektuální kecy.
Většina potravin je z dovozu a dražší než u nás. Lidé kolem nás jedí tak jednou denně. Pozoruji na sobě, že můj metabolismus začíná zpomalovat.

Někdy lituji toho, že existuje internet, je těžké vyjít z internetové kavárny a vrátit se zpět do šedé reality.

Wednesday 12 August 2009

Finally at home - Mission completed - Lagos, the Sin City

Tady jsem, v Lagosu. Poslední etapa mé cesty byla opět naplněna náhodami a nehoráznym štěstím. Jen náhoda totiž mohla být příčinou toho (pokud je člověk pohanem), že jsem nakonec strávila celý týden v obklopení ženské smečky, popila s vodoo šamanem, navštívila vodoo slavnost, stejně jako to že jsem na hranicích Beninu a Nigérie potkala dva Francouze a Francouzku. Luisse pracuje v Lagosu pro francouzskou ropnou společnost Total. Po krátkém přestavení mi bylo nabídnuto jet s nimi. Hančin příjezd do města zaslíbeného byl proto zcela mimořádný, hodný princezny. Jen místo bílého koně proběhl v mercedesu a v obložení policejní eskorty s chlapama v neprůstřelných vestách a s obrovskýma puškama. Eskorty jsou dobré v tom, že je policie nesmí zastavit, což moc a moc oceňuji vzhledem k frekvenci policejních kontrol a stejně tak jejich vojenské vybavenosti strach nahánějící. Zcela jistě by se mi nic nestalo, pokud bych milé Francouze nepotkala, jen by mi cesta trvala déle a setkání s Ade, mým kolegů, by bylo vzhledem k absenci nigerijské simkarty komplikovanější.

"Chceš vidět občanku?" ptá se Ade při mém vyzvednutí na okraji Lagosu. "Měla bych?" "Měla bys, teď jsi v Nigérii, děvče" Skutečně se jedná o Adeho, mého nového kámoše, kolegu a nigerijského vtipálka. Yomiho, zakladatele Search and Groom, neziskovky, kde bude další tři měsíce pracovat, potkávám v kanceláři. Sebastiana, německého tandempatrnera, vyzvedáme na letišti spolu s Ade asi hoďku po mém příjezdu.

Nigérie mě překvapila svou očima pozorovatelnou rozvinutostí (chápej v našem společenském diskurzu, tj. technologie a podobný úchvatnosti) v komparaci s okolními státy. Stejně tak počtem policejních kontrol, něco podobného jsem naposledy viděla v Mauretánii, což je ale vzhledem k vnitřní situaci pochopitelné.

Vítej v zemi zaslíbené se 150 miliony obyvately, dvěma vnitřními konflikty, obrovskou korupcí, nedostatkem energie, ekonomikou postavenou na vývozu ropy (98% importu tvoří ropa), stejně tak úsměvavých lidech a lidech, kteří chtějí něco změnit. Search and Groom je toho příkladem. A je mým výsosným potěšením stát se toho součástí.

Thursday 6 August 2009

Sila zen aneb 4 princezny v Africe a navsteva skutecneho prince

Jak zenske komando prochazime ulickami a prekvapujeme mistni. Chlapy z nas padaj. V Lome berou do klubu a pak zavazeji zpatky, vi, ze nic za to nebude, ale preci to delaj. Teda, mozna doufaj.

Benin, stejne tak Togo, oslnuje vodoo tradici. O nejznamejsi togsske vesnici Togoville, kde byla koncem devatenacteho stoleti podepsana smlouva mezi Nemci a oblasti kolem teto visky, se mluvi jako o baste vodoo. Prekvapive zde byla spatrena Panna Marie prechazejici jezero a Jan Pavel II. v roce 1985 poctil mestecko svou navstevu.

Togoville a vubec Togo na me neudelalo dobry dojem. Ve tri rano se probouzim spacic na karimatce venku pred pokojem a vykrikem desim zlodeje, ktery pred mymi zraky utika do temnoty. S telefonem jedne z Kanadanek a naseho domaciho. Me nastesti nic nevzl, kolik chyb jsem udelala a jake stesti mam si uvedomuju ihned.

Rano neni lepsi. Kazdy nam tvrdi s lahvi palmoveho vina v pod pazi, ze je prezidentem nejake asociace. Otraveny platime za prohlidku vesnice. V muzeu nas vita skutecny princ Togoville a promlouvam k nam svym majestatnym hlasem. Neznale pomeru se pred nim neuklanime a drze se ptame, kdo ze je zac. V knize mesta si vsimam navstevy jedne Cesky pred rokem.

S devcaty nyni bourame klidne vody Cotonou. Benin, muj posledni stat pred Nigerii, si nesmirne uzivam a pomalu se tesim "domu", do LAGOSU.

Saturday 1 August 2009

Identita

Love is in the air zni barem vybudovanem v zapadnim stylu. Za evropske veci se tu plati. V baru Monsoon opravena o zed cucim na tu multikulturni smrst super atraktivnich a uspesnych jedincu. Nocni zivot v Accre dokaze cloveka pohltit tak, ze zapomene ze je na jinem kontinentu, navraty do reality jsou o to tezsi

Hlavni a nejvetsi mesto Toga, Lome, se zatim jevi jako jedna velka vesnice natlacena primo na hranice s Ghanou. Puvodni Togoland byl po prvni svetove valce rozdelen mezi Francouze a Brity, ta vec s Masarykem a vlastneni Toga nedopadla /skoda, bylo by super mluvit cesky ;/ Britska cast byla pripojena k Ghane.
Lome ma obrosvky potenciail; kdybyste videli ty nadherny plaze, to ze jsou vyuzivany jako verejne zachodky a to i pred vasimi zraky, je vec jina...

Cely dnesek travim v damske spolecnosti kanadskych studentek, ktere prozily rok v senegalu na univerzite a pak projely zapadny afriku, jak ja, jen jinou cestou, pres Guineu a Pobrezi slonoviny. Spolecne se vydavame na vodoo trh plny opicich tlap a hlav, stejne tak krokodylich celisti a ruznych hadu a mensich primatu. Bohuzel se i tento trh stal turistickou atrakci, proto se hned u vchodu ucastnime neprijemneho vystupu mistniho prezidenta trhu, ktery po nas chce 5000 CFA za vstup (655 CFA cca 28 kc, tj; cca 230 kc). Chlapy jsou skutecne dost hruby az se jedna clenka naseho zenskeho komanda rozbrecela.

Trh jsme nakonec videly cely a celou zpatky si zahraly na zeny v nesnazich a mistni nas hodili zpatky do centra. O moudrem vyuzivani zenskosti by mely byt psany knihy...

Zajimavy a dost sokujici rozhovor jsem vedle vecera vecer s jednim maliskym mladikem. Pry jsme, my bili, vytvorili HIV virus, abychom snizili africkou populaci. To, ze je to mysleni nejen tohoto mladence zjistuji zahy... Jini naopak veri v to, ze nic jako HIV neexistuje a je to jen sanha prodat drahe leky

"Dobry den, nevideli jste me tu nahodou rano projit?" ptam se vlastniku maleho obchodku snazivse se najit cestu zpatky domu. Nevideli. Zmenim tedy ulici. Pokud bych tu prosla, vim, ze by to zaregistrovali...

V nekolika dalsich dnech se vydam do malych vesnic hledat duvody naseho byti a inspirovat se vodoo tradici.

vsechny vas moc libam a doufam, ze vas moc nenudim a neotravuju ctenim poznamek

jinak jeste jsem nenapsala nic k mistni dive zvery, musim zklamat... vetsina vseho, co tu kdysi pobihalo bylo jiz uloveno... stejne tak destnych pralesu zbyva jen velmi malo