Keep discovering this is the Discovery channel

Univerzity ve stávce

„Co studuješ?“ ptám se na naší terase Lulu. „Mikrobiologii v Ibadánu.“ „Aha a proč jsi teď tady v Lagosu?“ „Protože všechny vysoký v Nigérii stávkují“ „Jak dlouho?“ „Nevim, několik měsíců. Jinak bych už měla diplom.“ „A proč jsou ve stávce?“ „Personál chce víc peněz, ale nikoho to tu nezajímá. Děti politiků studují v zahraničí. Jim je to úplně jedno.“

O pár týdnů později...

„Tak co máš dneska v plánu?“ „Nevim... hmm... nic.. “ „Jak to vypadá se školou?“ „No, dostala se ke mě informace, že snad v lednu či únoru by ji mohli otevřít.“ „Cože? A to jsou ve stávce odkdy?“ „Od června.“ „A co děláš těch 9 měsíců?!?“ „Nic, čekám, až se dohodnou.“

 

Nemají dost peněz, aby navštívili své kamarády, nemají dost peněz, aby cestovali, nemají dost peněz, aby šli do baru. Jen tak ve vegetativním stavu přežívají. Konverzační témata byla vyčerpána a práci smysl hledat nemá, protože se za dobu neurčitou musí vrátit do školy. Na otázku, proč si alespoň nechtějí najít nějakou neplacenou stáž, se mi dostává odpověď, že zadarmo pracovat nebudou.


„Co jsi studoval Ade?“ „Archeologii“ „Jak dlouho tu trvá vystudovat bakaláře?“ „Normálně čtyry roky, ale kvůli stávkám je to většinou šest až sedm let. Pokud bych studoval u vás, tak už mám doktorát.“

Search and Groom v televizi

„Yomi, prosim tě, mohl bys mi něco vysvětlit? Když jsi byl v Milánu, tak jsem viděla Search and Groom tým v hlavních zprávách na nejsledovanější televizi. A víš, v mém konceptu, pokud jsi v televizi, tak je to určitá známka serióznosti. Alespoň já to tak intuitivně vnímám. A proto moc nerozumím tomu, proč je obtížné získat sponzory. Vždyť už jen nabídka, že budou spojeni s dobrou věcí, přece něco znamená. Zároveň jim na oplátku můžete pověsit billboardy za záběry hráčů. Tím jim dáte dvou minutový prostor podprahové reklamy v hlavních zprávách.“ „To tady nikoho nezajímá. Kolikrát jsme už byli v televizi? Pravidelně každý rok s Homeless World Cup a pak mnohokrát při jiných příležitostech.“ „Proč je to nezajímá?“ „Protože z toho něco chtějí mít. Pokud s nimi podepíšeš dar na 60 tisíc naira, tak ve skutečnosti obdržíš deset tisíc a zbytek zůstane jim. Takhle to tu funguje. Nemají zájem cokoliv podporovat, pokud si z toho nenaplní kapsy.“ „Šílený.“ „Dám ti příklad. Samotný federativní stát Lagos nás podvedl. Zkopírovali naší vizi využívání fotbalu k rozvoji, doslova okopírovali naše internetové stránky, a MTN (největší mobilní operátor) jim daroval grant 150 miliónů naira (22 miliónů korun) na Street Soccer League. Představ si, že od účastníků zápasů chtějí registraci 3 tisíce naira (450 kč), kde na to mají ty děti asi vzít? A vidíš, že by se tu něco dělo? Kde jsou ty peníze a děti? Tohle je společnost, ve které žijeme. Každý si hledí svého a jen aby si nasyslili peníze sami pro sebe. Přičemž, jak už jsem ti řekl, Nigérie není chudá!“ „Hmm... a co jiné možnosti získávání finanční podpory? Co mezinárodní neziskovky?“ „Mezinárodní neziskovky nemají zájem podporovat stát, který peníze má.“

Smíšený pár

„Kolik tak stojí tenhle džíp?“, ptám se manžela Daniely. „7 až 8 miliónů naira (jeden milión korun).“ „Ty jo, to neni málo. Přitom jich tady jezdí fakt hodně. Kde na to ty lidi berou?“ „Haha....“ směje se Kayode a jeho slovenská manželka doplňuje: „Nigérie není chudá, hrstka lidí má peněz dost“.

„Jak se ti tu žije?“ Vyzvídám při našem prvním setkání od Daniely. „V Nigérii jsem něco přes dva roky. Přišla jsem sem na šesti měsíční stáž přes AISEC a pak se po nějaké době vrátila. Je to v pohodě. Musíš si jen vytvořit svůj malý svět a dělat podobné věci, na které jsi zvyklá z domova,“ začala mi mateřsky vysvětlovat a pak doplnila : “třeba když se chci skutečně potěšit, tak si v mikrovlnce zapeču chleba se slovenským salámem a sýrem.“

„.... to sem ti říkal, lásko, ne?“ „Co?“ „O té konverzaci s jedním známým na facebooku.“ „Myslim, že ne. O čem to bylo? „No... o tom, že napsal něco jako, že ted‘ když mám bílou manželku, tak můžu dělat zázraky. Protože jsem v balíku.“ „Zajímavý, a?“ „No a já mu napsal, že bych od něj něco podobně nesmyslnýho nečekal. Možná od někoho nevzdělanýho ale ne od něj. Že přece barva kůže z tebe a priory nedělá nadčlověka. A že se teď naopak musim otáčet, abych si tě udržel a platil letenky do Evropy,“ s vítězoslavným úsměvem ukončil Kayode.

Lidé tu věří, že všichni běloši jsou nehorázní boháči. Proto ti, kteří se kolem nich pohybují, „logicky“ musí být také. Jeden příklad za všechny. Minulý rok byly na stáži v Lagosu dva tandem páry. Jeden pracoval jako my, v Search and Groom, a druhý v jiné organizaci, která kdysi sdílela kancelář se Search and Groom a která rovněž navázala kontakt s evropkými organizátory GLENu. Podle dostupných informací jediným důvodem, proč tak učinila, bylo to, že si mysleli, že Search and Groom vydělává slušné peníze za to, že k nim přijeli evropští stážisté. Zmíněný druhý tandem – Němec a Polka – neměli celé tři měsíce co dělat a ta podivná organizace od nich navíc chtěla peníze za různé položky (ubytování například 3000 euro).

 

„Myslim, že bys jí mohla zkusit napsat a třeba to vyjde, že byste u nich mohli přespat.“ „No to by bylo super. A jaká je? Je v pohodě?“ „Jo, je fajn... jen... jedinou věc jí nikdy neodpustim. Když jsme vyřizovali víza s Kayodem, tak jsme museli do Abuji a stavili se u nich doma. Po návratu jsem jí poslala děkovný email a ona mi odepsala, že je překvapaná, protože Kayode je na černocha celkem normální a v pohodě.“




Parfém

„Dneska krásně voníš. Co to je?“ „Jo? No.... nevim.. myslíš tohle?“ „Jo, to je ono, co to je? Máš nový parfém?“ ... „Parfém?... Repelent, zlato..“

Nejasná úloha

Jakou že tu máme úlohu? Co se tu od nás chce? Ptáme se neustále sami sebe. Moc nerozumíme tomu, proč se celý rok čeká na to, až přijedou stážisti z Evropy na pořádání prázdninového tábora. Je to jako bychom byli součástí něčeho, proti čemu bojujeme – a to, že oyibo vše zařídí a nejlépe ví, co se má dělat. Když jsem si stěžovala (naprosto běžná věc – jsme tady k sobě hodně přímočaří), že si nejsem jistá míry impact faktoru a udržitelnosti takovéto aktivity, tak mi bylo řečeno, že to smysl má a že to dětem i ostatním rozšiřuje obzory. Prý je to součástí dlouhodobé strategie Search and Groom. Proč by děti měly znát vybiku nebo Rybičky, rybičky, rybáři jedou je mi ale pořád menší záhadou. Stejně jako proč to máme být my, kdo je podobné hry učí rovněž – přece existují knihy, kde se tyto hry nacházejí.

 

Krom menších problémů s africkým časem probíhá prázdninový program v podstatě podle plánu. Dobrovolníci jsou úžasní a tu kupu dětiček zvládáme v klidu. Jediná kancelář, kterou Search and Groom má, je ta v Ikeji, kde pracujeme. Ostatní centra jsou shlukem fotbalistů, kteří jsou zároveň dobrovolníci, a trenéra těchto fotbalistů aneb koordinátora dobrovolníků.


 

S dětmi tedy hrajeme různé hry, divadlo, vyrábíme masky a scenérie z odpadků (má nejoblíbenější část).

„Obaly ze sněděných sušenek hoďte do připravených pytlů....víte... bílý prostě myslí tímto způsobem.“ (omluvně dětěm vysvětlil koordinátor dobrovolníků v Agege)

Po osobní stránce jsem strašně ráda, že je to právě Sebastian, s kterým tu pracuji. Moc si vážím jeho nasazení. Už několikrát mi dodal energii a dostal mě z latergii. Ta na mě padla asi po dvou týdnech, kdy jsem začala být jako ostatní – pokud nepůjde eletřina, tak se prostě nepracuje. Nyní je to ale jinak – pokud nejde eletřina, kupujeme benzín.

A co se stane naší náplní práce po skončení tábora příští týden? V plánu máme přípravy semináře – Fotbal pro mír (Football for peace), což je koncept fotbalu bez předem daných pravidel, ty si musí vytvořit společně soupeři těsně před zápasem. Football for peace lze využít v různých oblastech – rovnost žen, demokratizace, HIV/AIDS osvěta. Search and Groom by později rád tento program implemantoval i v deltě Nigeru, kam chce rozšířit svou působnost (škoda, že nás tam nemohou vzít s sebou – jeden z oblíbených nigerijských vtipů je zasazen právě do této oblasti a je o albínci, kterého unesli rebelové ).

Já se zároveň pokusim vypočítat náklady na solární panely a zjitit podrobnější informace o socio-ekonomické situaci center Search and Groom. Naše neziskovka nemá jedinou pořádnou studii nebo jakoukoliv evaluaci. Vše je jen v ústní podobě a v hlavě jejího ředitele. Občas mám pocit, že Search and Groom je „one man show“. Pokud tu Yomi neni, tak se nic nedějě.

„Zapni televizi, rychle, rychle“ vběhl do mého pokoje Ade. Podávám mu tedy ovladač a spolu se uvelebujeme na postel – matraci na zemi - a světe div se, v hlavních sportovních zprávách dne na nejpopulárnějším kanálu je asi dvou minutová zpráva o našem týmu Seach and Groom v Milánu. Wow, jak tohle dokázali, když mám dojem, že je to tady jeden velký chaos? Proč mají tedy problémy s hledáním sponzorů?

 

Když zrekapituluju posledních pět týdnů – tak za tu dobu, co tu jsem, jsem potkala několik úžasných lidí, naučila jsem se rozeznat malárii v počátcích vývoje, úspěšně ji mám již podruhé za poslední tři týdny. A vůbec. Tančila jsem jako šílená – každý den je dnem malé oslavy, byla dvakrát v klubu, nazpamět se naučila místní hity pop music, jedla asi milionkrát rýži s fazolemi, ještě vícekrát slyšela, jak je Nigérie zkorumpovaná a že je všechno chyba politiků, ale hlavně pořád nepochopila nic!

Trofej

Nervozita a poslední přípravy zaplavují naší lagošskou kancelář Search and Groom. Za pár hodin se mladí fotbalisté vypraví do Milána na Homeless World Cup 2009 (homelessworldcup.org).  

Fotbalový turnaj pro znevýhodněné, kterého se účastní na 50 států. Search and Groom je výhradním výběrčím nigerijské reprezentace. Většina hráčů pochází ze skromných podmínek chudších čtrtí Lagosu a krom trenára a kapitána to bude poprvé, co se chlapci podívají do zahraničí. Nejedná se o turnaj profesionálů, ale spíše o nadšence či polo-profesionály. Uskutečnění turnaje má pod záštitou skotská organizace Homeless world cup sídlící v Edinburghu. Mezi hlavními sponzory nechybí Vodafone, UEFA a NIKE.

 

Smyslem turnaje je unikátní možnost interkulturní výměny mezi 50 týmy z celého světa, velké sportovní setkání a pravděpodobnost začátku profesionální kariéry. Homeless World Cup týmům přes sponzory hradí veškeré náklady.

Podle oficiálních statistik z Cape Town Homeless World Cup 2006 92% hráčů získalo po turnaji novou motivaci do života a 89% si zlepšilo sociální vazby s okolím (viz http://www.homelessworldcup.org/content/impact)

Sport není jen sport - myšlenka stará jako lidstvo samo. Sport přináší disciplínu, pravidelnost, překonávání sám sebe, týmového ducha a samozřejmě ve zdravém tělě-zdravý duch.

„Přivezu ti trofej,“ povídá šetnáctiletý Chuks. „To doufám, jinak se mi nevracej.“ "A pak si mě vezmeš" "To se uvidí, dávej na sebe pozor!" Od založení v roce 2003 si fotbalisté ze Search and Groom zakopali v Austrálii, Dánsku, Jižní Africe a Keni. Zatím nevyhráli. Jen zatím. Držte jim palce se mnou!

Pro zajímavost jedním z účastníků na Homeless World Cup 2009 je i pražská nezisková organizace Sananim zaměřující se na drogově závislé, kterým se naží skrz fotbal nabídnout novou šanci v životě.