Keep discovering this is the Discovery channel

Univerzity ve stávce

„Co studuješ?“ ptám se na naší terase Lulu. „Mikrobiologii v Ibadánu.“ „Aha a proč jsi teď tady v Lagosu?“ „Protože všechny vysoký v Nigérii stávkují“ „Jak dlouho?“ „Nevim, několik měsíců. Jinak bych už měla diplom.“ „A proč jsou ve stávce?“ „Personál chce víc peněz, ale nikoho to tu nezajímá. Děti politiků studují v zahraničí. Jim je to úplně jedno.“

O pár týdnů později...

„Tak co máš dneska v plánu?“ „Nevim... hmm... nic.. “ „Jak to vypadá se školou?“ „No, dostala se ke mě informace, že snad v lednu či únoru by ji mohli otevřít.“ „Cože? A to jsou ve stávce odkdy?“ „Od června.“ „A co děláš těch 9 měsíců?!?“ „Nic, čekám, až se dohodnou.“

 

Nemají dost peněz, aby navštívili své kamarády, nemají dost peněz, aby cestovali, nemají dost peněz, aby šli do baru. Jen tak ve vegetativním stavu přežívají. Konverzační témata byla vyčerpána a práci smysl hledat nemá, protože se za dobu neurčitou musí vrátit do školy. Na otázku, proč si alespoň nechtějí najít nějakou neplacenou stáž, se mi dostává odpověď, že zadarmo pracovat nebudou.


„Co jsi studoval Ade?“ „Archeologii“ „Jak dlouho tu trvá vystudovat bakaláře?“ „Normálně čtyry roky, ale kvůli stávkám je to většinou šest až sedm let. Pokud bych studoval u vás, tak už mám doktorát.“

Search and Groom v televizi

„Yomi, prosim tě, mohl bys mi něco vysvětlit? Když jsi byl v Milánu, tak jsem viděla Search and Groom tým v hlavních zprávách na nejsledovanější televizi. A víš, v mém konceptu, pokud jsi v televizi, tak je to určitá známka serióznosti. Alespoň já to tak intuitivně vnímám. A proto moc nerozumím tomu, proč je obtížné získat sponzory. Vždyť už jen nabídka, že budou spojeni s dobrou věcí, přece něco znamená. Zároveň jim na oplátku můžete pověsit billboardy za záběry hráčů. Tím jim dáte dvou minutový prostor podprahové reklamy v hlavních zprávách.“ „To tady nikoho nezajímá. Kolikrát jsme už byli v televizi? Pravidelně každý rok s Homeless World Cup a pak mnohokrát při jiných příležitostech.“ „Proč je to nezajímá?“ „Protože z toho něco chtějí mít. Pokud s nimi podepíšeš dar na 60 tisíc naira, tak ve skutečnosti obdržíš deset tisíc a zbytek zůstane jim. Takhle to tu funguje. Nemají zájem cokoliv podporovat, pokud si z toho nenaplní kapsy.“ „Šílený.“ „Dám ti příklad. Samotný federativní stát Lagos nás podvedl. Zkopírovali naší vizi využívání fotbalu k rozvoji, doslova okopírovali naše internetové stránky, a MTN (největší mobilní operátor) jim daroval grant 150 miliónů naira (22 miliónů korun) na Street Soccer League. Představ si, že od účastníků zápasů chtějí registraci 3 tisíce naira (450 kč), kde na to mají ty děti asi vzít? A vidíš, že by se tu něco dělo? Kde jsou ty peníze a děti? Tohle je společnost, ve které žijeme. Každý si hledí svého a jen aby si nasyslili peníze sami pro sebe. Přičemž, jak už jsem ti řekl, Nigérie není chudá!“ „Hmm... a co jiné možnosti získávání finanční podpory? Co mezinárodní neziskovky?“ „Mezinárodní neziskovky nemají zájem podporovat stát, který peníze má.“

Smíšený pár

„Kolik tak stojí tenhle džíp?“, ptám se manžela Daniely. „7 až 8 miliónů naira (jeden milión korun).“ „Ty jo, to neni málo. Přitom jich tady jezdí fakt hodně. Kde na to ty lidi berou?“ „Haha....“ směje se Kayode a jeho slovenská manželka doplňuje: „Nigérie není chudá, hrstka lidí má peněz dost“.

„Jak se ti tu žije?“ Vyzvídám při našem prvním setkání od Daniely. „V Nigérii jsem něco přes dva roky. Přišla jsem sem na šesti měsíční stáž přes AISEC a pak se po nějaké době vrátila. Je to v pohodě. Musíš si jen vytvořit svůj malý svět a dělat podobné věci, na které jsi zvyklá z domova,“ začala mi mateřsky vysvětlovat a pak doplnila : “třeba když se chci skutečně potěšit, tak si v mikrovlnce zapeču chleba se slovenským salámem a sýrem.“

„.... to sem ti říkal, lásko, ne?“ „Co?“ „O té konverzaci s jedním známým na facebooku.“ „Myslim, že ne. O čem to bylo? „No... o tom, že napsal něco jako, že ted‘ když mám bílou manželku, tak můžu dělat zázraky. Protože jsem v balíku.“ „Zajímavý, a?“ „No a já mu napsal, že bych od něj něco podobně nesmyslnýho nečekal. Možná od někoho nevzdělanýho ale ne od něj. Že přece barva kůže z tebe a priory nedělá nadčlověka. A že se teď naopak musim otáčet, abych si tě udržel a platil letenky do Evropy,“ s vítězoslavným úsměvem ukončil Kayode.

Lidé tu věří, že všichni běloši jsou nehorázní boháči. Proto ti, kteří se kolem nich pohybují, „logicky“ musí být také. Jeden příklad za všechny. Minulý rok byly na stáži v Lagosu dva tandem páry. Jeden pracoval jako my, v Search and Groom, a druhý v jiné organizaci, která kdysi sdílela kancelář se Search and Groom a která rovněž navázala kontakt s evropkými organizátory GLENu. Podle dostupných informací jediným důvodem, proč tak učinila, bylo to, že si mysleli, že Search and Groom vydělává slušné peníze za to, že k nim přijeli evropští stážisté. Zmíněný druhý tandem – Němec a Polka – neměli celé tři měsíce co dělat a ta podivná organizace od nich navíc chtěla peníze za různé položky (ubytování například 3000 euro).

 

„Myslim, že bys jí mohla zkusit napsat a třeba to vyjde, že byste u nich mohli přespat.“ „No to by bylo super. A jaká je? Je v pohodě?“ „Jo, je fajn... jen... jedinou věc jí nikdy neodpustim. Když jsme vyřizovali víza s Kayodem, tak jsme museli do Abuji a stavili se u nich doma. Po návratu jsem jí poslala děkovný email a ona mi odepsala, že je překvapaná, protože Kayode je na černocha celkem normální a v pohodě.“




Parfém

„Dneska krásně voníš. Co to je?“ „Jo? No.... nevim.. myslíš tohle?“ „Jo, to je ono, co to je? Máš nový parfém?“ ... „Parfém?... Repelent, zlato..“