Něco málo k thajské demokracii aneb hodně zdraví, drahý králi !

Už něco přes rok je král v nemocnici. Nikdo přesně neví, jestli skutečně žije (za tohle bych mohla být zavřená na pěkných pár let) nebo se jedná o jeho náhradníka. Spíše ale žije. Jednou týdně ho drahá choť jezdí navštěvovat, čímž vždycky policie zablokuje celou naší ulici, bydlím kousek od nemocnice, a lidé na ulici musí vstát a vyjádřit jí úctu. Nejenže podobizna krále visí všude, ale většina národa ho stále miluje. Na druhou stranu skupinka těch, co si přejí konec království, se rozrůstá každý den a zcela nově se v thajské společnosti objevuje i nálada zamířená přímo proti králi, jeho choti a třem dětem. Nenávist nejen proti království. Nedávno jsem se nachomýtla u zcela vážné diskuze, co se stane, až král zemře. Kdo ho zastoupí. Takhle otevřená debata nemohla probíhat nikde jinde než v uzavřené skupince. Takže kdo? Princovi je něco přes padesát a všichni ho považují za blázna. Dcery nastoupit nemohou. Takže zbývá první zmíněný, tedy princ. Pokud nastoupí on (a ne třeba jeden z jeho synů), dá se očekávat, že můžeme čekat vyšší náklady na armádu. A možná i vyšší represe vůči muslimům na jihu.
Mimochodem demagogie probíhá na každém kroku. Můj oblíbený rádiový spot na anglicky mluvícím rádiu je založený na tom, že král a královna vzhledem k tomu, jak jsou skvělý a nejlepší, se velmi zajímají a nejlepším možným způsobem aktivně řeší konflikt na jihu Thajska. Konflikt naprosto cenzurovaný – nikde se o něm skoro nemluví a kde skoro denně někdo zemře. Ale to je jedno, protože se jedná o muslimy a Nethajce. Stejně tak nějací horalové z různých etnických menšin, kdo se o ně zajímá.
Týden po prvních volbách v Barmě po dvaceti letech, které očekávaně měly pramálo společného se svobodnými a spravedlivými volbami, se sluší zmínit, že i když se v Barmě nic moc nezmění (pakliže Su Ťij nevzburcuje celou zemi, mniši se do toho silně neopřou (mniši jsou nadevše) a Čína se zblázní a přestane se chovat jako tichý společník junty), tak tahle na nerosty bohatá země se určitě nemusí bát, že by se stala o to víc černou ovcí regionu. Thajsko, Kambodža, Laos (komunisti), Vietnam (komunisti) také moc té demokracie nepobraly.

Hodně zdraví, drahý králi !

Bangkokcanka

“Chcete to jidlo palive?” obraci se na me ma thajska kolegyne. “Tak akorat” odvetim s usmevem. “Varite to pro faranga, takze tam nedavejte zadne chilli papricky, ” predala instrukce a po telefonu mi objednala jidlo, trosku drazsi nez ja normalne jim, asi za 40 korun (zda se to dost levny, ale minimalni denni mzda tu je cca 140 kc). Farang, falang (je to celkem jedno, Thajci nedokazi rozlisit mezi r a l) a dost podobne i v Kambodzi a Laosu. Znamena to cizinec. Jsem to ja.
Jakej ze je Bangkok? No, obrovskej. Plnej lidi, aut, mototaxikaru, taxiku, autobusu. Nikdo tu nechodi pesky, takze se cely sedmilionovy mesto pohybuje v ruznejch vozech, lodich, nebo ve venkovnim metru. Ktery bylo postaveny tak nejak nad mestem. Je z nej vybornej vyhled, ale na druhou stranu draha uplne zakryla oblohu. Nektery krizovatky jsou vyresny tak, ze mate de facto tri ruzny silnice nad sebou. Kdyz vam tu neco stoji v ceste, tak to postavite nad jiz hotovou vec. Skutecnej obyvatel Bangkoku, nazveme ho Bangkokcanem, je ten, kterej presne vi, v kolik bude a kde dopravni zacpa. Kterej vi, ze dest znamena dopravni zacpu skoro vsude a vzdycky.
Snaha se podobat Zapadu je tu patrna alespon od zacatku minulyho stoleti. Proto aby si ostatni svet nemyslel, ze Thajci jsou nevzdelani barbari, tak general Plaek Pibulsonggram, vybornej chlapik mimochodem, kterej se nechal inspirovat francouzskym zivotnim stylem behem studii, koncem 30. a pocatkem 40. let zavedl 12 kulturnich narizeni. V nich zaznely silenosti jako – obyvatele Thajska (prejmenovano na Thajske kralovstvi ze Siamu v roce 1939) nesmi na verejnost v tradicnich odevech, ale jen v poradnym a normalnim obleceni, tj. smi na ulici v uniformach a zapadne vyhlizejich obleccich. A to neni vsechno. Thajci nesmi jist rukama, ale lzici a vidlickou. Rovnez spat smi mezi 6 a 8 hodinami denne. Den vyuzit k bohulibe cinnosti a ukaznene praci. Po veceri se musi osprchovat a ve svem volnem case se mohou venovat rodine nebo poslouchat radio a cist knihy.
Tak nejak se mu podarilo hodne veci implementovat. Sileny. Podobne sileny mi prijde rano v 8 a vecer v 6 si v radiu vyslechnout hymnu krale. Nedavno jsme byla v parku, kde lidi behaj a vubec ruzne piknikujou. Razem sesty se ale zastavil zivot. Bezci prestali behat, maminky si s detmi hrat, milenci se objimat. Vsichni naraz vstali a vzprima si vyslechli hymnu. Pak se zase vsechno vratilo do normalu. Bezci dupli do treter, maminky dohraly hry a milenci pokracovali ve svadeni.
Na druhou stranu, v jinejch pripadech jsou tu zakony jen proto, aby se strasne a dokonale dodrzovaly. Prodavat na ulici je treba nezakonne. A kde si myslite, ze nakoupite veceri, saticky, boticky, nausnice, make-up? No jasne, ano, na ulici. Krom vytunenejch obchodnich centrech, kde na nic skoro nemam, prekvapko, prekvapko, vetsina mesta nakupuje venku na ulici. Paradox? Ne.
Dalsi vec o Thajsku plati - nikdo na sebe nikde nepokrikuje, emoce se na verejnosti neukazujou. Nekdy mi to az nebezpecne chybi. Emoce. Nedavno jsem se divala na zpravy na Ct1 a teda, vam reknu, docela sila, mam dojem, ze zivot v materine je jedno velky drama..
Prave mi prinesli jidlo, ahh ne, ano, tohle teda neni palivy! A cestou domu jsem opet skoncila v zacpe. Stanu se nekdy Bangkokcankou?

Sbohem ...

Tak jako každý příběh jednou končí, tak i já dopisuji poslední stránku toho mého.

Skoro vše, co jsem si předsevzala se splnilo. Spřátelila jsem se s místními, proto abych později zjistila, že skutečně žijí jiný život než já. Ocitla jsem se na veselici na české ambasádě, potkala jsem se s krajany, kteří se stali anděli strážnými (mám nehorázné štěstí), něco málo jsem v Nigérii procestovala, zavítala jsem mnohokrát do lagošských klubů, potkala jsem nemorálně bohaté Nigerijce, viděla, jak v zemi žijí cizinci. Bohužel pracovní chaos předčil mé očekávání a stejně tak nabytost našeho pracovního programu.

Uvědomila jsem si, že ať člověk dělá cokoliv, nesmí zapomenout se do detailu zamyslet nad dopadem svých kroků. Rovněž jsem pochopila, že lepší je si držet odstup a pozorovat věci z dálky, jinak hrozí zbytečné zklamání. Role ženy cizinky v mužské společnosti má rovněž svá specifika a myslím, že by si na ně každá zahraniční pracovnice měla dát pořádný pozor. To, co si může dovolit doma – říci si svůj názor, diplomaticky odmítnout pokyn svého mužského nadřízeného, to v jiných společnostech jednoduše nemůže. A pokud nechcete mít žádné problémy, jen pozorujte a na vše řeknětě ano a zbytečně se na nic neptejte. Vaše hostitelská organizace může nakonec být ta, před kterou budete ve strachu o vaše vlastní bezpečí utíkat.

Ale na druhou stranu se zbytečně nebojte. Pokud budete v Nigérii dodržovat několik základních bezpečnostních pravidel, nic se vám nestane. Co se týká mé zkušenosti z ostatních západoafrických států, které jsem sama procestovala, tak se jedná o celkem poklidné státy, ve kterých jsem strávila jedny z nejhezčích měsíců mého života. Stejně jako je rozdíl mezi Francií a Běloruskem, tak jsou přirozeně odlišné africké státy.

Krajané

Čechů žije v Nigérii nakonec kolem 25, většinou se jedná o dobrodružné duše. Některé ženy se sem provdaly mnoho (40) let nazpátek a to dokonce do Port Harcourtu – do oblasti obávané delty Nigeru. Na recepci na české ambasádě k založení Československa jsem potkala krajany i z Kamerunu, kteří tam přes devět let úspěšně podnikají. Od nich mi bylo porazeno, že pokud sháním ženicha, tak západní Afrika je ideální místo na hledání bohatých a úspěšných evropských podnikatelů, diplomatů, konzulů, kteří rovněž hledají partnerku a vzhledem k menšímu výběru mladých bělošek je šance být vybrána jedním z mužského pokolení velmi vysoká. :)

Drogy

Kolem nás se chlapy v Ikeji posilňují zejména alkoholem, ale existují i další látky dodávajícící konzumentovi dost silný požitek. Na pláži můžete koupit joint za 25 kč, stejně tak extázi, kokain atd. Všechny možné klasické drogy. Oblíbené jsou u nižších vrstev například tzv. Šapé – naložené rostliny (klacíčky) v dry ginu, jehož panák stojí kolem pěti až deseti korun a já jsem ho pila mimojiné s moderním šamanem v Beninu. A jak jsem byla zasvěcena nedávno tak i různý mix léků, které jsou po celé zemi prodávány bez předpisu. Číslo jedna je Roche 542, Tramol (3 za 3 koruny – relaxuje), D 5, Codin (sirup proti kašli smíchaný s Benelinem je údajně super populární v Lagosu), mix Codinu s Roche 542 je podobný kokainu. Motorka-taxíkaři zbožňují Sholisho, což je lepidlo na boty, které vdechují.

 

Generátory

Generátory jsou ty prapodivné hlučné boxy, jež se staly hudební kulisou romantických částí dne. Proč o nich ale psát? A věnovat jim prostor? Protože pocházejí většinou z Číny? Ne, proto ne.. protože jsou obrovským fenoménem. Skoro každý má alespoň jeden. Nigérie totiž nevyrábí dostatečné množství energie, které by dokázalo zásobovat celou zem a proto jsou výpadky eletřiny naprosto běžné. V hlavním městě Abuje, jež byla umělě zkonstruována s širokými ulicemi a semafory, právě ty semafory nefungují, protože většinou nejde eletřina. To je takový malý detail, jak by řekl klasik. A místní by dodal vtip – „Slyšel jsem, že NEPA pracovníci jdou do stávky...“ „Jo? A já myslela, že už všichni imigrovali.“ (NEPA je stále používaná zkratka pro dodavatele elekřiny)

Někteří trvdí, že lobby pro generátory je tak silné, že nikdo nemá zájem vylepšit energetickou situaci. Každý dva či tři roky si musíte zakoupit nový a pak toho benzínu, kolik do něj nalijete. No paráda. Více lidí si může vydělat peníze. To, že by elektřina rozhýbala ekonomiku, nikoho nezajímá, to je myšlení až moc do budoucna.

Většina chudých rodin si ale na takovou malou mašinu (cca 1600 kč) i s provozem (záleží, benzín se zítra zdražuje ze 65 naira – 10kc na 100 naira – 15 kc) nevydělá. Proto žijí dle přísunu světla. Například ve tři ráno se probudí a dívají se na film, jelikož přávě od tří do pěti funguje elekřina. Naše čvrť je na tom nicméně lépe, zejména poslední dobou máme elektřinu skoro pořád.
 

Do Lagosu v pohorkách? ... Ani omylem ...

Série odlehčených témat.

Jak zvláštní a zkreslené představy máme o zemích Jihu. Přiznejte se, kolik z vás má dojem, že na nigerijskou diskotéku lidé chodí zabaleni do listů? Nebo v lepším v nějakých odrbaných džínech? No a to se naprosto mýlíte. Nedávno mne do jednoho klubu, kde levnější drink vyjde na 300 kč, skoro nepustili, jelikož jsem neměla botky na podpadcích a to jsem byla v krásných půjčených černých šatech. Vážně jsem se styděla – běloška málem nepuštěna do klubu – všichni se otáčeli a já se jen červenala. Ještě u vás se spíš očekává, že máte nejposlednější módní hity (vliv mezinárodních médií). Obzvlášť od ženského pohlaví. Své bohatsví tu lidé dávají najevo bohužel velmi jednoduchým způsobem a to okázalostí (Land Rover je celkem bežným lagošským autem boháčů). Pravidlo proto zní – pokud do nočního Lagosu – tak jedině v lodičkách a sexy malých šatičkách.